(Divadelní noviny) - Klíčovým bodem přepisu byla hlavní postava, kterou znamenitě ztvárnila Lenka Novotná. Ta dokázala po celé představení zachovat naprostou nečitelnost Yvonny, nevíme, máme-li co činit s prostomyslnou, choromyslnou či prostě jen zádumčivou dívkou. Jistá byla pouze její záhadnost a proto ji divák nemohl snadno interpretovat a "zbavit" se jí. Před očima měl pouze její "jinakost". (kompletní recenze níže...)

autor: Witold Gombrowitz

role: princezna Yvonna

(dále hráli: Michal Slaný, Jan Budař, Jana Janěková ml..., premiéra 12. prosince 1999)

Recenze:

Yvonna a Médea, dvě ženy z Marty (Jiří Salvet, Divadelní noviny)

Studio Marta v Brně uvedlo na přelomu roku dvě premiéry, které zasluhují kritickou pozornost. První pro aktuální interpretaci dramatického textu při zachování jeho stěžejních hodnot, druhá připomenutím hraničnosti jevištního experimentu.

Yvonna, princezna burgundánská (1937) je ranou hrou Witolda Gombrowicze (1904 - 1969) a nadlouho zůstala v jeho díle jedinou. Zájem o ni zesílil až v šedesátých letech, poté co se Gombrowicz proslavil jako romanopisec. Jsme shodou okolností v podobné situaci: máme tu čerstvá vydání Deníku a románů v češtině, sluší se tedy připomenout i Gombroviczowo divadlo.

Dnešní četba Yvonny působí stále ještě dosti podmanivě. Důvod spočívá hlavně ve formálním rovhrhu díla. Autor zasadil příběh do neurčitého dvorského světa, vyhnul se dobovým reáliím, nahrává mu i oblíbený žánr tragické grotesky s absurdními prvky. Další důvod překvapivé srozumitelnosti je pro nás nelichotivý: chování, které Gombrowicz ironizuje, je nám důvěrně známé. Stačí na místo královské svity dosadit současné nositele pochybného majestátu, v lepším případě pak nahlédnout rovnou do vlastního svědomí.

Děj hry je prostý: Yvonna, nenápadné a ubohé stvoření se z Princova rozmaru dostane na dvůr jako jeho nevěsta. Trapnost jejího zjevu sice vyvolá pohoršení, zároveň ale uvede do pohybu mechanismy dvorské etikety, které ji mají "zpracovat" a přijmout. Stane se ale něco jiného: Yvonna se natolik vymyká novému prostředí, že pouhá její přítomnost způsobí otřes ceremoniálních zvyků. Každý ve vetřelkyni vidí především své utajované nedostatky, které ho ohrožují. Nemůže-li ji choulostivý organismus společnosti strávit, musí ji vyplivnout, tedy zabít.

Režisérka Markéta Miláčková oblékla své dvořany do současných "kostýmů" firem Fischbone a New Yorker, čímž hru účinně vymanila z modelového prostoru. O to více pak musela dbát na to, aby v inscenaci udržela existenciální rozměr předlohy. Klíčovým bodem přepisu byla hlavní postava, kterou znamenitě ztvárnila Lenka Novotná. Ta dokázala po celé představení zachovat naprostou nečitelnost Yvonny, nevíme, máme-li co činit s prostomyslnou, choromyslnou či prostě jen zádumčivou dívkou. Jistá byla pouze její záhadnost a proto ji divák nemohl snadno interpretovat a "zbavit" se jí. Před očima měl pouze její "jinakost".

V práci s herci se projevila silná stránka režisérčiny kreativity. Vypovídá o tom typově přesný výběr protagonistů, mezi nimiž nechybějí neherci, a zejména pak schopnost "uzamknout" řadu figur do roviny zkonvenčnělé prázdnoty. Spadá do ní také sportovně vyhlížející Princ, jehož pokus o překonání všeobecné blazeovanosti nepřesahuje hranice výstřelku. V jeho vzpouře je víc štítivé zvědavosti než šlechetného úmyslu.

Ostatní složky jevištního výrazu Miláčková potlačila ve prospěch textu a jednajících postav. Výstupy zaranžovala v mírné stylizaci, zdůrazňující zvěcnělou studenost světa...

překlad: Jaroslav Simonides

režie: Markéta Miláčková

dramaturgie: Hana Nejezchlebová

scéna: Ondřej Kroupa

kostýmy: Eva Krásenská

autor: J. Buenavente

režie: Claudia Francisci

role: Mladá zamilovaná

autor: J. A. Pitínský

režie: Pavel Šimák

role: Matka

Zleva: Viktor (Petr Císař), Otec (Jan Budař), Matka (Lenka Novotná), Lída (Hana Jurčíčková/Hüblová)

Natálie Stěpanovna

Lomov: Michal Slaný

režie: Peter Scherhaufer