Lenka Novotná - Divadelní role

Úvod > Divadlo

Divadlo

Tajemství Boženy Němcové - zájezdové představení (Starý Návrat) 2019 - dosud

role: Božena N.

Josef Němec: Bohumír Starý

Vilém Dušan Lambl (lékař a spisovatel): Václav Návrat (housle)

Václav Bolemír Nebeský (básník): Přemysl Vacek (kytara)

Faust a Markétka - Studio Ypsilon (2009 - dosud)

role: Fanny Hensel (sestra F. M. Bartholdyho), houslistka aj.

foto: Pavel Vácha

https://www.ypsilonka.cz/repertoar/detail/10

video: https://www.youtube.com/watch?v=Pr9uff5Osr0

foto: Jiří Kottas

Ekopohádka - Divadlo Komedie

EKOpohádku odnesla letní povodeň 2013 (kulisy i kostýmy byly uloženy nedaleko Kampy).

(FOTO - již brzy...)

Stará bába tančí - Arnošt Goldflam

"Výbornou partnerku našla Luba Skořepová v mladé herečce Lence Novotné, takže jejich společné scény - zpěv, tanec i lukulské hody, při nichž si buchty mažou hořčicí a řízky marmeládou - patří k vrcholným zážitkům večera..." (Radmila Hrdinová)

autor: Arnošt Goldflam (text napsal představitelkám "na tělo" :o)

role: Lenka, sousedka Staré paní (Luby Skořepové)

hudba: Jiří Bulis, Lenka Novotná

režie: Akram Staněk

Recenze:

Radmila Hrdinová: Stará bába se umí radovat ze života

Ani Luba Skořepová se nehodlá smířit s tím, že by jí život kolem osmdesátky už neměl co nabídnout

Pod titulem Stará bába tančí uvedlo pražské Divadlo U Valšů premiéru nové hry Arnošta Goldflama. Autor ji napsal pro herečku Lubu Skořepovou, jejíž životní i herecký elán jí mohou závidět i kolegyně mladší nejen o pár roků, ale o celá desetiletí.

Stará bába je příběhem staré paní, která se - stejně jako její představitelka - nehodlá smířit s tím, že by jí život kolem osmdesátky už neměl co nabídnout. A tak raději než být odkázaná na problematickou péči své dcery, najde si stará dáma mladou přítelkyni, která sdílí nejen její sny, ale i někdy trochu bláznivé nápady. A protože je to dívka nesmělá, tak ji stará dáma naučí tančit i komunikovat s lidmi, jejichž mladá srdce a tužby tak dokonale chápe.

Inscenace v režii Akrama Staňka je především hereckým koncertem Luby Skořepové, která svou starou dámu obdařila nejen moudrým porozuměním, ale i lišáckou přetvářkou, s níž naslouchá stereotypním výčitkám sebestředné dcery (Marie Turková) za asistence jejího pasivního manžela (Martin Učík), a přitom jediným pohledem přimhouřených očí umí dát najevo, co si o její litanii myslí.

Výbornou partnerku našla Luba Skořepová v mladé herečce Lence Novotné, takže jejich společné scény - zpěv, tanec i lukulské hody, při nichž si buchty mažou hořčicí a řízky marmeládou - patří k vrcholným zážitkům večera.

Goldflamův text tak přes svou místy problematickou jednoduchost (proklamativní scény dceřiných výčitek) přinesl na scénu Divadla U Valšů hru, s níž si budou rozumět především diváci starší generace, ale její humor i poetickou nadsázku ocení i ti mladší.

Na fotce vlevo nahoře Marie Turková, Martin Učík... dole dvě sousedky... :o)

foto: Pavel Vácha

Deník Leošky K. - Divadlo U Valšů - 2006

autorky: Blanka Kubešová, Petra Kohutová

dramatizace samizdatové knihy Blanky Kubešové - Deník Leošky Kutheilové (68-Publishers, r. 1987)

role: malá Leoška

režie: Akram Staněk

Rozhovor se spisovatelkou Blankou Kubešovou a Ninou Divíškovou (stárnoucí Leoškou), Český rozhlas:

https://zpravy.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/denik-leosky-k--302372

foto: Pavel Vácha

Ze života racků (Příběhy) - Divadlo v Dlouhé - 2005

(Výpravný scénický náčrt textů Egona Tobiáše)

Režie: Karel Král

("Roztomilým objevem je tu Lenka Novotná. Má neokoukaný půvab, je nadaná přirozenou proměnlivostí a dobře slyší na humor Tobiášových divočin...", J. Machalická)

Recenze Jana Machalická: Fantaskní a pološílená jízda v Dlouhé

Tři dramatické miniautry Egona Tobiáše pod názvem Ze života racků (Příběhy) uvedl jako scénické čtení v Divadle v Dlouhé příležitostný režisér Karel Král, jinak šéfredaktor časopisu Svět a divadlo.

Cyklus scénických čtení, které dramaturgie divadla zařazuje od loňské sezóny, je vcelku úspěšným a příjemným vylehčením repertoáru. Uvádění textů se blíží regulérnímu inscenačnímu tvaru, což není vůbec na škodu. Však také nová charakteristika zní: hra s textem v ruce - extra výpravné scénické čtení.

Tobiášovy miniatury přivádějí na scénu rozmanitou divadelní čeládku od Režiséra přes Nápovědku až po Dramatika a také různě potrefené "civily". Menažerie se potkává v ošumělém kupé vlaku, jenž se pohybuje na trati mezi snem a realitou. Příběhy jsou neseny v duchu absurdního humoru, který se rozvíjí v nečekaných zátočinách a jemnostech. Tentokrát se vše děje na jevišti, kde jsou usazeni i diváci. Před nimi je rozložené realisticky pojednané vlakové kupé, které již v divadle hrálo, a snad jej zapůjčily samotné dráhy. Text si ale více než při předchozím Králově "čtení" (Bauerovi Velikáni) žádá soustředěnou práci s hercem a přesné načasování. Režie (i když tato činnost je zde označena jako inscenační zkratka a režijní výhled) ale občas ponechává herectvo, aby podle své představy razilo komiku drastičtější než autorovi přináleží, což je nejvíc patrné na kreaci Miroslava Hanuše.

Na druhé straně se jí daří vytvořit atmosféru fantaskní a pološílené jízdy, na níž se potkávají kuriózní, vyšinuté postavy a vstupují do nevšedních vztahů. Za oknem kupé provládá kdeco, od racka, jenž se posléze nechutně a výmluvně rozplácne o sklo, až po vlajkonoše, jehož šála ubíhá do neznáma. Jinak je horizont krásně modrý - jako moře, nebe, dálka či cokoliv chcete (scénografie Miloň Kališ). K tomu pak stále zní "psychedelické" preludování na kytaru Pavla Lee Kučery. Roztomilým objevem je tu Lenka Novotná. Má neokoukaný půvab, je nadaná přirozenou proměnlivostí a dobře slyší na humor Tobiášových divočin. Derniéra nového opusu, jenž se zpravidla koná třikrát, je 23. února.

Recenze J. P. Kříž: https://www.novinky.cz/kultura/51185-tobiasovy-texty-inscenuji-v-dlouhe.html

Danilea Šálková o scénických čteních v Dlouhé (ČRo): https://zpravy.rozhlas.cz/mozaika/reportaze/_zprava/ze-zivota-racku--154268